Civilizační choroby nás ničí

Přestože nás civilizační choroby začínají pronásledovat ve stále nižším věku, životní styl v naprosté většině případů neměníme. Proč? Protože jsme nepoučitelní. Tvrdí to primářka Ústavu klinické biochemie a patobiochemie FN v Motole, MUDr. Jana Čepová.

Kolik let je vašemu nejmladšímu pacientovi s osteoporózou?

Úplně nejmladšímu pacientovi s poruchou kostního metabolismu je asi osm let a dětských pacientů stále přibývá.

Takže už neplatí, že osteoporóza je nemocí důchodového věku?

Rozhodně to není nemoc důchodového věku a v současné době se hranice jejího výskytu stále více posunuje k mladším věkovým skupinám.

Čím to je?

Mimo jiné i naším životním stylem - stravováním, v němž chybí dostatečné množství vápníku a vitaminu D, nedostatkem pohybu, denním režimem.

To jsou hlavní rizikové faktory pro vznik osteoporózy?

Nejsou jediné. Rizikové faktory můžeme rozdělit na dvě skupiny - ty, které neovlivníme, a pak ty, které ovlivnit můžeme. Mezi ty, které neovlivníme, patří například rodinná anamnéza. Máme-li maminku, babičku, tetičku, která měla osteoporózu, respektive zlomeniny způsobené osteoporózou, máme samozřejmě daleko větší šanci osteoporózou onemocnět taky. Další faktor, který neovlivníme, je věk, protože čím jsme starší, tím pochopitelně na nás útočí více chorob a mezi ně patří i osteoporóza. Další věc, kterou neovlivníme, je naše pohlaví. Stále platí, že osteoporóza se týká ve větší míře žen, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že pánové nás úspěšně dohánějí. Vedle toho však existují faktory, které ovlivnit můžeme.

Které to jsou?

Dostatečné množství vápníku a vitaminu D v potravě a správný pohyb. Vápníku by mělo být na den 1 až 1,5 gramu, což představuje asi 10 dkg eidamu nebo litr mléka, několik jogurtů a zase sýr, nebo třeba mák a některé ořechy. Jenomže málokdo z nás denně vypije litr mléka nebo sní 10 dkg eidamu. Je všeobecně známo, že v současné době průměrný příjem vápníku pro naši populaci je 400 až 450 mg. Naši předkové, babičky, dědečkové měli průměrný příjem okolo 750 mg, což je téměř dvojnásobek. Podobně je to s vitaminem D. Získáváme ho přirozenou cestou ze slunečního záření a nemusíme se "opékat" na sluníčku přes poledne, to nemají rádi kožní lékaři, ale stačí se projít 15 až 30 minut denně dopoledne, odpoledne či v podvečerním slunci. Další variantou je dopřát si dvakrát třikrát do týdne ryby, raky, mořské živočichy. Není třeba kupovat lososa za 800 korun, ale úplně postačí sardinky v oleji za 20 korun. Moje praxe z ambulance je taková, že výsledky měření vitaminu D dopadají daleko lépe u starších lidí než u lidí v produktivním věku. Nedávno jsme si udělali vlastní výzkum, z něhož vyplývá, že více než 80 procent našich pacientů v produktivním věku má deficit vitaminu D. Třetím parametrem, který můžeme ovlivnit, je pohyb. Ten je důležitý pro to, aby se nám vápník za pomoci vitaminu D zabudoval do kostí. K tomu stačí 15 až 20 minut denně rehabilitačního cvičení nebo třikrát týdně hodinu až hodinu a půl procházky, plavání, jízdy na kole, tedy pohybu, jaký umožňuje náš zdravotní stav. A nyní si představme naši populaci v produktivním věku. Třikrát týdně si člověk v tomto věku půjde zacvičit nebo si vyrazí s manželem či manželkou na procházku. O tom, že si každý člověk zacvičí každé ráno, bych si dovolila také pochybovat.

Stále ale nechápu, kde se bere osteoporóza u dětí.

Z nečinnosti. Děti tráví většinu času u počítače nebo u televize. Z toho je bolí záda, dojdou ke svému pediatrovi a ten jen řekne: bolí tě záda, musíš si odpočinout, napíše úlevu z tělesné výchovy a kruh se uzavře. Je skandální, že spousta dětí nemá vůbec žádný pohyb, ani těch 15 minut denně, natož třikrát týdně po hodině. V naší ambulanci je takových dětí, které mají nedostatečnou kostní přestavbu, nedostatek vitaminu D, celá řada. Osteoporóza se velmi často vyskytuje u mentálních anorektiček, jejichž stravovací návyky rozhodně nepatří mezi dostatečné a uspokojivé. Časnější vznik osteoporózy je dáván do souvislostí s některými chorobami, jako třeba onemocnění štítné žlázy, nebo u nemocí, při nichž se užívají kortikoidy.

Kolik lidí v České republice osteoporóza postihuje a odkdy je považovaná za civilizační chorobu?

V současné době trpí osteoporózou v České republice asi jeden milion lidí. Přestože osteoporotické fraktury byly prokázány už na mumiích, z čehož vyplývá, že osteoporóza je nemoc stará jako lidstvo samo, oficiálně byla podle WHO označena za chorobu až v roce 1994. Mezi civilizační choroby je řazena proto, že k jejímu nárůstu dochází v důsledku nezdravého životního stylu.

Které další civilizační choroby nás ohrožují?

Těchto chorob je celá řada. Na první místo bych určitě zařadila obezitu. Dále je třeba jmenovat karcinom tlustého střeva, choroby žlučníku, hyperlipoproteinémii (laická veřejnost tuto chorobu zná pod pojmem vysoký cholesterol) a určitý typ diabetu mellitu (cukrovky). Když se podíváme na tyto choroby, všechny souvisí se špatnou výživou.

Jak si vysvětlujete, že dnes jíme hůř než naši předci, přestože máme více a kvalitnější informace?

Předpokládám, že také chodíte v sobotu na nákupy a vidíte ty obrovské koše plné potravin, kdy se nekupuje to, co se sní, ale jídlo se kupuje do zásoby. Udělá se velký nákup, který z košíku přepadává, a ospravedlňuje se to tím, že to je nákup na čtrnáct dní. Jenomže ne všechny potraviny vydrží dva týdny, takže následují dvě věci. První, co lidé udělají, když přijedou z nákupu, je to, že sní vše, na co mají právě chuť, ačkoli hlady v danou chvíli opravdu netrpí. Ke konci oněch čtrnácti dnů, kdy u některých potravin končí datum spotřeby, je potřeba tyto potraviny rychle sníst - přece se to nevyhodí, když to stálo tolik peněz. Čili to je jeden z důvodů, druhý vidím v obrovském výběru a dostupnosti potravin. Před dvaceti lety jsme měli na trhu jeden druh másla nebo jogurtu. V současné době máme deset dvacet druhů jogurtů, což je dobře, ale bohužel máme i dvacet druhů chipsů. Potraviny nejsou sice levné, ale ani natolik drahé, aby nás to odradilo od nakupování naprosto zbytečných věcí, jako jsou chipsy, čokolády, sušenky. Například u spousty sušenek se v rámci různých reklam tvrdí, jak jsou zdraví přímo prospěšné, ale ony nemají se zdravou výživou naprosto nic společného.

Nesouvisí naše špatná výživa s tím, že zdravé potraviny bývají drahé?

V podvědomí hlavně naší populace je, že zelenina je strašně drahá. Ono opravdu 1 kg rajčat stojí v tomto týdnu 50-80 korun kilo, ale bůčku asi 90-100 korun. Pacienti říkají, že bůček nebo kilo junioru si koupí raději, protože déle vydrží a není po něm takový hlad. To je sice pravda, kilo zeleniny nám dodá asi 1000 kJ, zatímco kilo bůčku okolo 30 tisíc kJ. Ale tuto energii nezpracujeme za den, ani kdybychom byli horníky v dolech či šlapali ostrou chůzí na Mont Everest. Další chyba, kterou jako strávníci děláme, je nedodržování správného energetického příjmu. Pacientům říkám: vraťme se do šesté třídy základní školy a zopakujme si Newtonovy zákony o zachování energie. I v běžném životě tyto zákony platí. Jíme více, než bychom měli. Náš energetický příjem je výrazně vyšší než náš energetický výdej, proto jsme také třetí nejtlustší národ v Evropě. Kdybychom místo bůčku jedli zeleninu, byli bychom na tom určitě i s obezitou lépe.

Které zdravotní problémy související s nesprávnou výživou považujete za nejnebezpečnější?

Pominu-li osteoporózu, potom je to jednoznačně obezita. Velmi znepokojující je i to, že Češi jsou na prvním místě v Evropě v počtu osob s karcinomem tlustého střeva, což je výsledek nesprávného složení stravy, především nedostatku vlákniny. Špatné složení potravin se podílí na hyperlipoproteinemiích, které se dělí do několika skupin, z nichž některé jsou způsobeny nesprávnou výživou nebo eventuálně velkým příjmem alkoholu. Všichni známe onemocnění zvané dna a víme, že se také tato choroba nazývá nemocí králů. Souvisí se zvýšeným příjmem purinů, které jsou třeba v mase či čokoládě. Neustále se točíme v začarovaném kruhu - jídlo a naše chutě.

A ve které z těchto chorob vidíte největší hrozbu perspektivně? S čím se budou potýkat naše děti?

S obezitou. V současné době procento obézních obrovským způsobem narůstá a netýká se to jenom českých dětí, ale v podobné míře i dětí japonských, řeckých, o malých Američanech ani nemluvě. U dětí k obezitě přispívá především stravování ve fast foodech a nemusí to být nutně jen McDonald's, KFC. Také ve školních bufetech se prodávají většinou chipsy, horalky, sušenky, coca-cola. Ale nemají tam jogurt, tvaroh, čtvrtlitrová mléka, která jsme my jako děti musely povinně mít na svačiny. A protože matky jsou přezaměstnané, často volí fast food jako nejrychlejší řešení. Abych fast foodům jen nekřivdila, dají se tam vybrat potraviny i velice zdravé. Ale nevšimla jsem si, že by zeleninové saláty byly trhákem číslo jedna.

Myslíte si, že pandemie obezity povede k tomu, že v zásadě změníme svůj životní styl?

Ne.

Proč jste tak skeptická?

Přestože důsledky nezdravé výživy jsou už dnes známé, je v naší republice jen malé procento lidí, kteří zdravotní styl dodržují a kteří se stravují racionálně. Je to jen malá, vybraná skupinka lidí. Pak jsou lidé, kteří občas zásady zdravé výživy dodrží, občas ne, ale svoje děti k tomu nevedou vůbec. Protože přece proč bychom těm chudáčkům odpírali buchtu pětkrát do týdne? Tady vidím i velký vliv babiček: když už jim to ta matka neudělá, tak přece tomu chudáčkovi to musím uvařit nebo upéct já. A nakonec jsou celé kraje, kde se dobře vaří, jí a pije, a tam se o zdravé výživě vůbec nedá mluvit. To se týká naší republiky, ale obezita je celosvětový problém - existují země, kde se do dnešních dob blahobyt projevuje obezitou. V jiných zemích, jako např. v Americe, jsou nejlevnější potraviny právě z oněch fast foodů - americký způsob života se odvíjí od toho, že ryba stojí třikrát tolik než Big Mac. Fast food nahrazuje tradiční a mimochodem výborný jídelníček Japonců. Čili - vymřeme na obezitu.

Jsou nějaké nové trendy v racionální výživě?

Každý rok se objevují nové trendy a většinou tyto trendy vznikají v Americe, protože tam obezita je už národním problémem. Pokud si vzpomínám, před třemi lety byla hitem dieta bez cukru, další rok to byla dieta s neomezeným množstvím cukru, ale bez tuků a letos je zaměřená na velké množství bílkovin. Osobně si myslím, že vyvážený jídelníček se správným podílem bílkovin, cukrů a tuků je ten nejlepší. A když už je vyvážený, musí být v odpovídajícím energetickém množství. Mám pacienty, kteří si opravdu nedají svíčkovou, ale plátek masa se zeleninovým salátem. Jenomže oni si udělají kilový zeleninový salát. A dám-li si kilový zeleninový salát se zálivkou, je to totéž jako osm knedlíků.

Jak je to s ovocem a zeleninou?

Doporučuje se zhruba půl kilogramu ovoce a zeleniny denně, z toho ovšem pouze 200 gramů ovoce. Příliš se neví, že třeba jedno jablko váží zhruba 200 g. Ale už 100 g jablka má nějakých 255 kilojoulů, čili jedno jablko má už nějakých 500 kJ. To je už to samé jako 10 dkg kuřecího plátku. Lidé držící dietu si k večeři místo obvyklého jídla nakrájí dvě tři jablka a netuší, že sní více než jeden MJ, což je jedna sedmina až osmina denního příjmu. A přitom mají pocit, že nic nesnědli, ba dokonce, že mají stále hlad. A navíc se domnívají, že ovoce žádnou energii nemá, tedy že se toto jídlo vůbec do energetické příjmu nepočítá. To vlastně není dieta. Nyní pár slov k zelenině. Pacienti si stěžují, že zelenina je velmi drahá a že si ji nemohou dovolit. Já vím, že kilo paprik stojí 120 korun. Ale mrkev nebo zelí je kupodivu také zelenina, stojí asi deset - patnáct korun a dá se upravit velice slušně. Zeleninová jídla jsou jednoduchá, nedají moc práce a patří mezi nízkokalorická.

Jak jíte vy?

Vesměs se stravuji racionálně a jednou za čas si dám třeba i tu nezdravou svíčkovou s knedlíkem. Neznamená to ale, že každý den mám něco nezdravého. Ráno jím obvykle jogurt nebo plátek toustového chleba se sýrem. K svačině ten jogurt dojídám a v poledne salát - zeleninový, rýžový, těstovinový nebo i bramborový (bez majonézy). Do salátu přidávám drůbeží maso nebo sýr, tuňáka, nějakou jinou rybu. Odpolední svačinu vynechávám, na to tedy opravdu nemám čas, nebo za běhu sním to jablko, mandarinku. Večer pravidelně vařím a sním tedy část z toho, co je určeno pro rodinu. Nepiji pivo ani tvrdý alkohol, toho se nedotknu, ale skleničku vína si občas dám. 

   
Vrátit se na začátek